Zdravím všechny Hradubičáky,
dnes po probuzení na nás všechny čekalo překvapení a to v podobě čerstvě napadaného sněhu! Konečně to v Hradci vypadá jako v zimě. Stromy, zeleň, chodníky, silnice, domy, auta no prostě vše pokryla čerstvá vrstva sněhu, a že ho dnes napadlo.
Když se podívám z okna na to nadělení, je mi hezky na duši. Není nic krásnějšího než koukat na padající sníh. Nejsem romantický typ, ale tento pohled mě vždycky obměkčí. Škoda že už jsou Vánoce za námi, teď by byly kouzelné a přesně podle mých představ, myslím že i dle těch vašich. I když zimě moc nefandím, láká mě myšlenka sáňkování či bobovaní. V hloubi duše si přeji abych mohla být zase dítětem. Vzít si oteplováky, nandat si buffy, vzít boby nebo sáně, obsadit nejbližší kopec v okolí a bobovat a sáňkovat do posledních sil. Že jste se také zasnili?
V Hradci se mi sáňkovat ještě nepodařilo, možná je to tím, že v Hradci žádný pořádný kopec není. Myslím ten, který by stál za tu námahu zdolat ho. Napadá mě jen Rozárka, prý je ale nebezpečná, každopádně pro mě je to jen kopec, na kterém je každý sjezd dolu stejný. Nic pro nás kteří milují adrenalin. Kdybyste viděli, jaký kopec jsme sjížděli u nás, když jsme byli malí, pochopili byste.Náš kopec byl asi 500 metrů vysoký samá zatáčka, samý strom a protože jsme byli děti vynalézavé, sjížděli jsme ho na všem co se dalo (jako jsou pytle naplněné vším možným, sklo od trabanta, lavička na lyžích atd..)
Dokážu si představit, jak je teď každý kopec přeplněný malými dětmi, kteří neřeší, že kopec je malý, ale jsou rádi za každou tu hroudu země, která je byť jen trošku vyvýšená a z které se dá sjet. Být tak dítětem, aspoň na malou chvíli…
Protože dítětem nejsem, nemám auto, abych mohla jet někam za HK na nějaký kopec, budu si muset postačit s hradeckými uličkami… Večer až půjdu z práce domů postavím sněhuláka, udělám ve sněhu andělíčka a budu se kochat tou chladnou krásou, která pokryla náš krásný a teď ještě krásnější Hradec…
akcivE